Poslední dobou mi často chodí tento dotaz a nedivím se, že zrovna mě.
Takže k tomu dotazu.
Tady je velmi těžké si to někdy přiznat. Když to v sobě máme a nepřiznáme si to, je z nás cítit taková zapšklost/ ledovost i když se prezentují jako jemná hřejivá láska, jejich vnitřní vztek a nespokojenost se derou ven.
Já to vždycky vidím hned.
Jak se na sobě tyhle lidi kolikrát ,,snaží pracovat“ ale nevidí že se točí v kruhu, nebo takhle vidí svou situaci.. ..ale nepřiznají si , že chyba je v nich a lžou si do kapsy. To jsou lidé, kteří jsou třeba X let sami a neustále ,,hledají“ partnera. Nebo lidé, kteří uvízli ve streotypu nebo ve vztahu co nefunguje atd atd. To je pak těžké se hnout dál. Oni říkají, že chtějí ale nejsou ochotni si přiznat vlastní ,,chyby“. Jasně chyby neexistují a třeba to ještě chceme potřebovat tuto situaci.
V tomhle případě v terapiích nejsem moc hodná.
Kategorie: Články
0 komentářů