Příběh klientky: Nemohu se udržet ve svém vnitřním klidu

Vím, jak to všechno funguje. Vím, že nemusím už ani nějak nic moc čistit a řešit nějak extrémně příčiny i když někdy mi to pomůže. Ale jakoby mi pořád nejde se do toho uvolnit. Vždycky přijde situace, která mě vykopne někam zpět do programů a já s tím bojuju a nevím, jak se dostat zpět do svého klidu. V tom klidu už jsem celkem často.

Pak ale rodina, děti, manžel lidi v práci.. někdy je to na zbláznění.

Já: Ok, rozumím Vám.

A jak se vnímáte? Jak vnímáte svět? Říkáte, že často pociťujete klid. Cítíte ten klid i když jste s ostatními nebo spíše jen když jste sama a s ostatními jen někdy?

Klientka: Jak se vnímám? Já vlastně ani nevím, často říkám, že jsem láska. Ale co vlastně ta láska je? Když je láska vlastně Bůh, tak je láska všechno.

Já: Ano a vy vlastně odmítáte sama sebe.

Klientka: Odmítám? Já se přeci miluju.

Já: A co když nejste v tom klidu? Co když jste v napětí, depresi, beznaději, co když Vás někdo naštve? Odmítáte tyhle emoce? Nebo se milujete jen když jste v ,,lásce/ klidu“, podle Vašich představ.

Cítím jak se v klientce začíná hromadit smutek, začíná plakat.

Klientka: No jo, máte pravdu. Odmítala jsem a nepřijímala ,,negativní emoce“. Oh a už to vidím, proto mě boleli ty záda, že jo? Já to na sobě tahala jako zátěž a pořád jsem se soukala do té lásky a světla. Kurňa.

Já: Já Vás chápu. Nechcete cítit bolest a negativitu, je Vám to nepříjemné a necítíte se pak dost dobrá. Zároveň se chcete cítit přijatá a proto potřebujete být jen v lásce a světle aby jste si připadala jako láskyplná bytost, je to tak?

Klientka: Jak to víte?

Já: Cítím to i vidím. Vidím tam drsnější ženy v rodu a necitlivost žen samy k sobě. A protože jste zažila tvrdší výchovu a ne moc lásky, přitahovala vás jemnost, laskavost a péče, kterou jste vlastně nikdy v dětství nedostávala a potlačila jste ten opak. Jen jak to máte stále nepřijaté, pořád Vám to vylejzá ven. Proto si můžete připadat jako na houpačce.

Klientka: A jo, aha to dává smysl. Stále pláče.

Přišla na řadu uvolňující léčivá meditace.

Já: Ostatní Vás z toho klidu vyhazují, protože Vám život ukazuje, toto vaše nepřijetí a odpor k negativitě. Ve skutečnosti ale láska je opravdu všechno a existuje jedno vědomí ze kterého všechno vzniklo. To znamená, že nejsme nikde oddělení a vše co se dějě pochází z jednoho zdroje. To jen naše mysl rozděluje na dobré a špatné a soudí. Ale proč soudí? Protože sama má své omezení? Protože je nedokonalá? Ve skutečnosti vše co se děje je dokonalé a nad chápaní lidské mysli. Když se budete dívat srdcem a přestanete se snažit mít všechno pod kontrolou, začnete vypouštět a prožívat všechny emoce bez výčitek. Vyčistíte se a dostanete se do rovnováhy. A stane se to samo, nemusíte proto dělat nic. Brzdíte se jen v tom, že si bráníte zažívat všechno co k Vám chodí. Po čase budete v rovnováze a klidu se vším co se kolem Vás děje.

A ještě něco, my přebíráme zodpovědnost sami za sebe a za to jak se cítíme ale už ne za to jak žijí a jak se cítí ostatní. To je zase jejich vědomí, které se o ně postará i když jsme to vlastně taky my.

Klientka se směje a pláče zároveň. Pociťuje obrovskou úlevu, klid a cítí, že tohle je přesně to ono, pro co si ke mě přišla.

Každý z nás prostě potřebuje něco jiného a to je něco, co mě právě na téhle práci fascinuje a moc baví. Je to taková už ,,normálka“, že každý dostane přesně to, co potřebuje ale i tak. Je to prostě Boožíí a já jsem ráda, že se to může dít skrze mně.