Sled událostí/ synchronicity a jak velký mám vliv na svůj život.

Mě osobně se strašně ulevilo, když jsem si dovolila nevědět.

Když jsem totiž stála v životě s urputným snažením se, se ten život držet ve svých rukou a mít ho pod kontrolou.. Potřebovala jsem všechno, co pro mě bylo důležité vědět, nejlépe hned.

Já vlastně nikdy ani nemůžu svou myslí pochopit, jak tady ten život funguje na hlubší úrovni. Mohu si něco myslet, abych uspokojila svou mysl, své ego.

Ale tu podstatu života/ boha / vesmíru, mohu jen cítit. Mohu cítit, že je to vlastně jedno a že ty principy jsou stejně založeny na tom jak to vnímáme a cítíme a čemu věříme.

Podle toho se pak tvoří sled událostí/ synchronicit, kde se vlastně propojuje celý svět. A přijde mi úžasné a fascinující jak to funguje.

Já nemám pod kontrolou sled těch všech propojených událostí ale mohu si zvolit zůstat být v klidu a dělat jen kroky, díky kterým se víc a víc otevírám životu, který chci prožít na hluboké úrovni bez zbytečných dramat.

Nedávno jsem dávala příklad:

Já nemám úplně pod kontrolou, že zítra vyjdu před dům a zlomím si například nohu.

Mohu to brát jako velkou katastrofu a selhání, že nemohu do práce a přinést domu peníze.

Mohu to brát jako obrovskou překážku se slovy, ,,Co jsem komu udělala a proč sakra musím zase tak trpět? Proč zase já?“

A nebo zůstanu v klidu, ve svém srdci/ středu/ v božství (každý tomu říkáme jinak) a začnu se dívat, začnu se opravdu dívat z toho klidu a nepropadnu té panice mysli..

Mohu vidět to, že díky tomu, že jsem zrovna byla sama doma, musela mi sousedka zavolat sanitu.

1.Poprvé jsem viděla, jak je vlastně laskavá a vnímala jsem, jak je ráda, že může pomoct. Viděla jsem v ní tu krásu toho bytí.

2. Ta sousedka si díky mému úrazu uvědomila, že dlouho nevolala svým dětem. Před měsícem se na ně z nějakého rozmaru naštvala a díky mé zlomené noze si uvědomila, že to vlastně byla úplná blbost. Zvedla telefon a šla se omluvit a opět se těšila na vnoučata.

3. Musela pro mě jet sanitka a to znamenalo i to, že se saniťák vyhnul nepříjemné debatě s otravným kolegou.

4. Doktorovi v nemocnici jsem svým bydlištěm připomněla vzpomínky na dětství. Taky to, že už vlastně dlouho nehrál ten tenis, který hrával s dědečkem a taaak byl u toho šťastný. Rozhodl se znovu začít a obohatit svůj jinak nudný život.

5. A já když čekala na rentgen shodou okolností tam seděl pán z jednoho nakladatelství, který čekal na manželku. Už dlouho chtěl vydat něco originálního a když jsme se dali do řeči, řekla jsem mu o mém deníku osobního rozvoje, který ho vlastně nadchnul a domluvili jsme si schůzku.

6. Pro mě to nakonec dopadlo tak, že ta zlomená noha mi vlastně pomohla nejen v tom, že mi ještě zjistili, že jsem tam měla nějakou další pokřivenou kůstku, kterou mi mohli při ošetření zlomeniny rovnou narovnat..

7. Ale hlavně, mohla jsem si odpočinout a v klidu dopsat svou knihu, která měla obrovský úspěch.

8. Mohla jsem odejít z práce a dělat co miluju. A pán z nakladetelství vlastně sklidil velký úspěch u svého šéfa a vrátila se mu opět radost ze své práce.

9. Nehledě na to, že ta kniha mohla pomoci dalším tisícovkám lidem.

Tímhle příběhem jsem chtěla poukázat na to, jak je všechno fantasticky provázané a když si vybereme klid a lehkost a přestaneme žít v odporu se životem, zjistíme, že se vše děje vážně jen pro nás a ne proti nám.

Vezměte si to z druhé stránky, kdybych se v tom příběhu naštvala a podlehla bych tomu zranění..

Byla bych nepříjemná oběť, se kterou by se rozhodně nikdo nebavil a celý ten sled událostí by se odehrával úplně jinak.

Promeškala bych životní příležitost. No, promeškala/ nepromeškala, můžeme mít dalších 1000 jiných možností , jak čeho dosáhneme.. Ale rozhodně bych si to prodloužila.

A kdybych se rozhodla žít jako oběť v té práci a vůbec nepřemýšlet nad tím, že to mohu změnit, můj život by byl asi jedna velká katastrofa. Nebo možná průměrný a věřila bych tomu, že ostatní se mají i hůř a že mám být vlastně vděčná za to, co mám.

Takže já vlastně ,,Nevím“, jak to všechno je, jak to přijde a co všechno se může stát.

Vím ale, že mám celkem velký vliv na sled událostí v mém osobním životě.

Životní sílu nemůžeme mít pod kontrolou i když jsme její součástí ale právě tady je krásně vidět ta životní lehkost i rovnováha.

Já si zvolím co chci, rozhodnu se proto a nechám ať se to stane.

Já to mám třeba tak, že se vůbec nezabývám tím, co se děje ve světe, v politice, ve zdravotnictví atd..

Řeším jen to, co se mě týká zrovna teď v mé přítomnosti a dělám rozhodnutí podle toho jestli cítím, že mě to otevírá životu, pokud ne, odmítnu to.

Takhle se dá pracovat i s myslí a vlastně se vším. Vždy máme na výběr a záleží jen na nás jak se rozhodneme, jak chceme žít a jak se chceme cítit.

No jo ale jak se pustím té kontroly a toho, že to vědět chci?

Můžete začít třeba malými věcmi, třeba že chcete na zemi najít 10 Kč nebo že chcete, aby Vás dnes něco rozesmálo.

Takhle postupně přesvědčíte a vytrénujete i svou mysl, že Vám do toho přestane házet vidle.