Silně se mě dotkl jeden okamžik..
S kamarádkou jsme byly na procházce a naproti nám šla paní. Tak divně koukala a šla jako tělo bez duše. Vůbec mi z toho pohledu na ní nebylo dobře. Otřepala jsem se a šly jsme dál.
Když jsme se vracely, paní se přidržovala větví stromu.
Kamarádka mi říká: ,,Hele ona je asi slepá“.
Často se díváme jen povrchně. Soudíme a přitom nevíme/nevidíme, jak to celé vlastně je.
Jak je ta bytost odvážná, že si jde takhle po stezce sama, sama proti všem. Po své vlastní ose, do neznáma. Jak je neskutečně inspirativní pro druhé bytosti.
Jasně, duše té slepé paní si tady mohla přijít pro tuto zkušenost ale vnímám tam tu důležitost, dívat se na situace z více úhlů pohledu.
Někdy to, co na první pohled vidíme, není takové, jaké se zdá být.
Odsoudit je jednoduché..
Soucítit, prohlédnout, pochopit a přijmout situace v pravdě, je Božské.
Často i když máme zrak, býváme slepý vůči sobě i ostatním bytostem.
0 komentářů