Věř tomu co cítíš a nenech se nikým zpochybňovat.

Od malička jsem byla citlivá, někdo by řekl přecitlivělá. Podle psychologie jsem extrémně citlivý jedinec. No možná bych řekla spíše vnímavá, těžko se to popisuje. Už jako malá jsem cítila to, když lidé něco říkali ale mysleli si něco jiného, mlčela jsem. Byla jsem vedena jako většina z nás k důvěře v to, co vidím a slyším i když jsem hluboko v sobě cítila, že je to jinak. Když se někdo choval negativně, dotýkalo se mě to až moc hodně, neuměla jsem s tím vůbec pracovat.

Když jsem se náhodou ohradila tím, že je to jinak, byla jsem ihned vždy někým konfrontovaná a sejmutá. Cítila jsem tu negativní energii tak moc, že pro mě bylo velmi těžké se tomu postavit, doslova mě to vždy rozválcovalo.

Takže jsem se raději stáhla a dala druhým za pravdu. Sama sebe jsem obelhávala, že mají ostatní pravdu, sama sebe jsem neustále potlačovala.

Taky jsem si následně vypěstovala celkem silnej strach z manipulativních lidí. Když oni navenek působili tak hezky, hodně a v jejich jádru jsem viděla a cítila pravý opak.

Je to vtipné, lidé se Vás dnes ptají jak se máte, když odpovíte, že se máte skvěle, sere je to. Tak proč se ptají, že? Chtějí potvrzení, že se máte stejně na houby jako oni? Ano chtějí a pokud to tak není staží se Vás sejmout. (Pardon, samozřejmě to neplatí pro všechny ale zkuste si toho všímat.)

Ja v tomhle byla vždycky neskutečná naivka, myslela jsem si, že se o mě určití lidé vážně zajímají a nakonec se z toho stejně vyklubalo zase jen sběr energie.

Těmhle lidem říkáme s kamarádkou ,,sběrači“.

Když jim řeknete co cítíte a co zatím vidíte, ihned se ohradí a zlobí se nebo to zahrají tak, že to je vlastně Vaše.

Ach ta stará dobrá manipulace. Vím toho o této přítelkyni tolik a pořád ještě mě dokáže překvapovat.

Asi už tu prostě nejsem a nechci být pro hlazení bolístek. Mám s lidmi velký soucit ale taky vidím, kde je pravda. Ale zase, pravda z mého pohledu. Každý může mít svou pravdu a také je to tak správně. Důležité je se vzájemně respektovat.

Jsou situace kdy mlčím a jen se dívám. Pak jsou situace, když už mě to vede zasáhnout a říct co vidím a cítím.

Joo.. jsem zase ukecaná, to je zase román..

No a teď zpět k tomu co jsem chtěla psát. Řeknu Vám včerejší příběh. Vím, že se v tom spoustu citlivých osůbek najde. Dobřee, tak teda jen část příběhu ať tu nejsme do zítra.

Po poslední terapii mi psala úžasná bytost. Byla jsem vedená k nějaké činnosti, tak mi pak psala, děkovala mi a mě Vám to udělalo takovou radost. Cítila jsem to úžasné, skvělé , báječné propojení, jak si vzájemně pomáháme. To je to ono. Moje duše se zase rozletěla.. Proč to děláme tak málo?

..pokračuji dále.

Pak jsem se odhodlala jít do fitka.

Ve fitku seděl pan recepční, který mě celkem odbil, já na něj s úsměvem a on mi podal kartičku a energeticky mě sekl. To Vám byl zas takovej jed. Ok, řekla jsem si. Setřásla jsem ze sebe ten jed a pokračovala jsem dál. (Mimochodem, tento recepční si na mě v systému vzal číslo a zval mě na rande. Já odmítla, že jo.  Zhrzené ego. Já prostě rozdávám úsměvy a radost kolem sebe ráda, mě to moc těší, někdo to bohužel občas vezme osobně. No nic, to jen taková vsuvka.)

Pak jsem si odcvičila svou lekci a vrátila jsem se do šatny a vzala do ruky mobil. Čekal mě další energetický sek v podobě známého, kterému jsem napsala po delší době, protože jsem s ním potřebovala něco vyřešit. Ok, říkám si. Co se to dnes zase děje. (V minulosti jsem ho také odmítla. Další věc, co zřejmě nemohl zkousnout, že jsem pánem svého času a nejsem v práci od do. V jeho první zprávě byl samozřejmě rejp do mé pracovní činnosti. Cituji: ,,Koukal jsem, že jsi hodně pracovala“ ).

Napsala jsem mu, co za tím vidím a že mi tím ubližuje. On nejdříve jednal z ega, kopal kolem sebe. Pak se mi omluvil, že prý skoro vše, co jsem mu řekla byla pravda, potřeboval to slyšet a ještě mi poděkoval.

Proto mě měl potkat a já jeho. On aby se dozvěděl něco o sobě a já abych si prostě stála za svými pocity a ještě o to více se v tom ukotvila a nebrala si to osobně.

Dříve bych totiž podlehla jeho jednání z ega a dala mu za pravdu a zpochybnila to, co jsem cítila.

A ano, ty energie cítím i přes zprávy někdy i bez nich.

A to je další věc. Uvědomila jsem si u toho více do hloubky, že jsou lidé, kteří jsou od svých emocí díky zraněním které zažili tak odpojeni, že je buď necítí vůbec a nebo se je naučili ignorovat. Tudíž si vlastně neuvědomují co cítí a co vysílají a že tím mohou manipulovat a ubližovat..

A já jak to cítím extrémně – jak sebe, tak ostatní, tak mi vlastně nedocházelo, že ty lidi, to ani sami vlastně nevidí/ necítí.

Připadám si někdy jako strom. Ošlehaná větrem, ten vítr někdy fakt štípe a mrazí ale já stále sílím..

Také mám svoje témata ale už se na to dívám jinak. Pracuju s tím, vnímám to a stále odsekávám staré větve, aby mohly růst nové ale je to čím dál tím víc jednodušší a trvá to kratší dobu.

Tady mě napadlo další téma a úskalí práce na sobě. Dejte si pozor co je opravdu ,,Vaše téma“ a co je to, co Vám podsouvají ostatní a ve skutečnosti tam nemáte vůbec žádný problém a potýkáte se jen s manipulací a úplně zbytečně zpochybňujete sami sebe. O tomhle bych Vám mohla básnit. Nejhorší na tom vždycky bylo, že v tu chvíli jsem to neviděla, viděla jsem to vždy až když jsem tu situaci/ konverzaci/ osobu opustila, nebo když jsem nad tím zpětně přemýšlela. Znásilnění energie, manipulace skrze emoce. To je dnes bohužel velmi časté i v ,,ezo“ světě.

Taky jsem u některých zavnímala sklon k tomu, že čím víc trpím, tím jsem moudřejší a lepší, to je další past. A co kdyby jsme si vybrali růst skrze lásku?.. A láska nebolí, to co bolí je připoutanost.

Sama občas balancuju mezi růstem skrze utrpení a růstem skrze lásku, no a? To není ostuda, každý máme něco a každý se máme kam posouvat.

PS: Možná to vypadá, že jsem zaujatá na manipulátory ale tak mi to prostě chodí. Poslední dobou je to prostě všude a lidi to mají více vidět a odhalovat. Uměle vytvářené manipulativní strachy. A je to škoda, nemusíme tomu podléhat, stačí to uvidět a poslouchat své vedení.